Ahoj děvčátka,
dneska se na to vrhneme z trochu jiného soudku. To co zde napíšu není pro mě nijak snadný, ale nepsala bych to kdybych nepotřebovala podporu. Ano je občas snažší v tomhle "virtuálním" světě být někdo za koho bychom se přáli, ale já nechci. Můj problém není ojedinělý tudíž bych si přála aby si to přečetla i nějaká dívka co je na tom podobně, ikdyby to mělo pomoci jen jednomu človíčku budu šťastná.
Ano týká se to samozřejmně těla a váhy. Akorát v mým případě se jedná o problém s nadváhou a né problémem s anroxií. Nebo nadváhou ta mě netrápila nikdy naposle kdy jsem byla v normě to bylo jen jednou v životě, měla jsem 65kg nikdy míň, tudíž jsem zvyklá být prostě větší než ostatní. I s mýma kilama navíc jsem měla hezký dospívání, užívala jsem si, měla jsem chlapce, všechno bylo fajn dokud jsem byla pod dohledem rodičů. Jsem totiž jak malý děcko v některých věcech. Trpím dysfunkcí štítné žlázy a beru každé ráno (nebo aspoň bych měla brát) prášek a tohle byl jeden můj faktor proč to zašlo až tak daleko že mám 35 kilo navrch. Nesnáším svojí vlastnost , že pokud někdo mi ten lék nenarve pod nos nevezmu si ho (přítel se snaží to je fakt) já nevím prostě mi to bylo jedno, bylo mi jedno že můžu klidně svou nemoc zanedbat tak že by mě dohnala někam pod kytičky. Dalším faktorem je fakt že v zimě jsem neskutečně líná (ikdyž, když je teplo já miluju aktivní život venku s přítelem i se psem), takže furt stejný faktor lennost. V poslední řadě je to jídlo, divte se nebo ne já jím normálně, nepřejídám se, miluju ovoce, zeleninu i ryby, ale můj problém je velká láska k domácí stravě - pečení :D , jinak sladký jím nebudu říkat že ne, ale za prvé v malé míře protože mi to horší pleť a opravdu né každý den.
Nejhorší na tom je, že rodiče (nebo máma ne ví jak jsem přecitlivělá na tohle téma) ale táta do mě šil že musím něco dělat, mě ty slova hrozně ubližovali, vůbec jsem si nic nepřipouštěla akorát jsem se cítila méněcenná (čemu se divit, když by jste měli ještě ségru modelku, která má pomalu opačný problém a taky to nechce řešit). Graduje to se mnou takhle od nějakých 20 let za ty dva roky jsem přibrala neskutečných těch 35 kilo. A proč ? Protože jsem zkrátka blbá a až teď jsem si otevřela oči. Nechci to nějak rozebírat ale každý problém má svůj původ a dokonce i řešení jen si to musíte/me srovnat v hlavě.
Na závěr chci poděkovat že vás mám i díky vám jsem otevřela oči a chci bojovat za lepší zítřek a moc si přeju aby si tot přečetli dívky nebo ženy se stejným problémem a aby to nenechaly, aby si uvědomily to že sakra tohle je problém , né kvůli klukům ale kvůli tomu, že zdraví je opravdu k nezaplacení a pokud chce mít člověk zdravý život je tohlr první cesta idkyž bude trnitá a dlouhá já věřím že zdolat se jí podaří .
dneska se na to vrhneme z trochu jiného soudku. To co zde napíšu není pro mě nijak snadný, ale nepsala bych to kdybych nepotřebovala podporu. Ano je občas snažší v tomhle "virtuálním" světě být někdo za koho bychom se přáli, ale já nechci. Můj problém není ojedinělý tudíž bych si přála aby si to přečetla i nějaká dívka co je na tom podobně, ikdyby to mělo pomoci jen jednomu človíčku budu šťastná.
Ano týká se to samozřejmně těla a váhy. Akorát v mým případě se jedná o problém s nadváhou a né problémem s anroxií. Nebo nadváhou ta mě netrápila nikdy naposle kdy jsem byla v normě to bylo jen jednou v životě, měla jsem 65kg nikdy míň, tudíž jsem zvyklá být prostě větší než ostatní. I s mýma kilama navíc jsem měla hezký dospívání, užívala jsem si, měla jsem chlapce, všechno bylo fajn dokud jsem byla pod dohledem rodičů. Jsem totiž jak malý děcko v některých věcech. Trpím dysfunkcí štítné žlázy a beru každé ráno (nebo aspoň bych měla brát) prášek a tohle byl jeden můj faktor proč to zašlo až tak daleko že mám 35 kilo navrch. Nesnáším svojí vlastnost , že pokud někdo mi ten lék nenarve pod nos nevezmu si ho (přítel se snaží to je fakt) já nevím prostě mi to bylo jedno, bylo mi jedno že můžu klidně svou nemoc zanedbat tak že by mě dohnala někam pod kytičky. Dalším faktorem je fakt že v zimě jsem neskutečně líná (ikdyž, když je teplo já miluju aktivní život venku s přítelem i se psem), takže furt stejný faktor lennost. V poslední řadě je to jídlo, divte se nebo ne já jím normálně, nepřejídám se, miluju ovoce, zeleninu i ryby, ale můj problém je velká láska k domácí stravě - pečení :D , jinak sladký jím nebudu říkat že ne, ale za prvé v malé míře protože mi to horší pleť a opravdu né každý den.
Nejhorší na tom je, že rodiče (nebo máma ne ví jak jsem přecitlivělá na tohle téma) ale táta do mě šil že musím něco dělat, mě ty slova hrozně ubližovali, vůbec jsem si nic nepřipouštěla akorát jsem se cítila méněcenná (čemu se divit, když by jste měli ještě ségru modelku, která má pomalu opačný problém a taky to nechce řešit). Graduje to se mnou takhle od nějakých 20 let za ty dva roky jsem přibrala neskutečných těch 35 kilo. A proč ? Protože jsem zkrátka blbá a až teď jsem si otevřela oči. Nechci to nějak rozebírat ale každý problém má svůj původ a dokonce i řešení jen si to musíte/me srovnat v hlavě.
- Odpustila jsem člověku, který se tvářil jako můj přítel ale akorát mě ponižoval před mýma kamarádama a den co den mi mlčky shazoval sebevědomí.
- To co mám, nechci nikdy ztratit, stojí za mnou kdykoliv a ukázal mi že se znova dá veřit lidem i po zklamání předešlým a já jsem za to moc vděčná.
- Musela jsem si uvědomit, že bych mohla mít zdravotní komplikace kdybych v tomto pokračovala dál.
- Řekla jsem stop.
Na závěr chci poděkovat že vás mám i díky vám jsem otevřela oči a chci bojovat za lepší zítřek a moc si přeju aby si tot přečetli dívky nebo ženy se stejným problémem a aby to nenechaly, aby si uvědomily to že sakra tohle je problém , né kvůli klukům ale kvůli tomu, že zdraví je opravdu k nezaplacení a pokud chce mít člověk zdravý život je tohlr první cesta idkyž bude trnitá a dlouhá já věřím že zdolat se jí podaří .
